30.12.2008
Dobrý den,
Říkala jsem si,že jsem Vám už dlouho neposlala žádnou fotku,tak to zkusím napravit… Taky to už zanedlouho bude rok,co od Vás Amušku máme a musím říct,že opravdu nelitujeme. Stále je to naše sluníčko,i když nás ted s Bublinou trápí,tím,jak se perou. Mysleli jsme,že už bude klid a před 14 dny to zase pokazily a bylo to ještě horší než předtím,na začátku týdne se mi servaly při venčení a nemohla jsem je od sebe dostat a pak v pátek to provedly klukům a to jsme dokonce musely na veterinu na pár stehů. Ale jak jsme nezkušení,tak jsme si mysleli,jak je to hrozný, ale paní doktorka nám vysvětlila,že to v podstatě nic hrozného není,že tam mívají mnohem horší zranění z rvaček. Každopádně Amy naříkala,jak kdyby jí šlo o život, obě kulhaly,sotva stály na nohách,ale vyjížděly po sobě pořád. Kluci to obrečeli,protože je to vyděsilo,Bublina hodně krvácela v obličeji a Amy zase na noze a hrudníku,ale povedlo se jim je roztrhnout a oddělit,takže je jakžtakž zklidnili,my jsme byli v práci,tak jsme pak museli přijet a všechny je ukonejšit. Naštěstí nám pak začala dovolená a doma jsme až do 12.1.,takže pracujeme na zkamarádění a zatím se nám daří. Taky jsem dostala k vánocům dvě chytré knihy,jak porozumět psí řeči a psí duši,tak ted mnohem lépe chápu,co se děje a jak tomu předcházet a snažíme se vyvarovat chyb,které jsme dělali dřív. Prostě z Amušky,jak dospěla, se stává dominantní fenka,např. při čurání venku zásadně zvedá nožičku,což jak jsem se dočetla dělají právě dominantí a sebevědomé fenky, neustále se snaží pokládat si na Bublu hlavu nebo packu,to je prý taky známka dominance,na ostatní psi se ježí a číhá atd. Asi jim budu muset,jestli se nám podaří odstěhovat se na jaře do domku, pořídit pořádnýho psa,aby je zkrotil.
Ted jak jsme doma,je to v pohodě,protože páníčka obě berou jako vůdce,takže stačí,aby na ně zle kouknul a je klid, se mnou tu poslušnost taky celkem zvládají,horší je to s klukama,ti na ně byli vždycky moc hodní a ony – potvory,si z nich ted nic nedělají,i když je jinak mají moc rády. Ale jak říkám,nějak se s tím popereme,už spolu zase můžeme spávat v jedné posteli,aniž by na sebe vrčely,vycházky jsou taky v pohodě,tak snad si zapamatovaly,jak je to naposled bolelo a už toho nechají. Zajímavý je,že se nikdy nervou,když jsou samy doma,vždycky si počkají,až když přijdou kluci nebo my,jako kdyby chtěly mít jistotu,že je od sebe roztrhneme… Dělala jsem si z nich srandu,že jsou jako demonstrativní sebevrazi,ti taky čekají,až je někdo zachrání…
Jinak jsou to ale mazlíčci a asi se mají stále i rády,pouze někdy holt zkratují. Vlastně je to stejný jako u kluků,ti taky jsou někdy celý den v pohodě a pak se z ničeho nic profackujou a přitom se jeden bez druhýho neobejdou.
Takže se mějte krásně,přeju Vám úspěšný nový rok,hlavně hodně umístěných zvířátek a mooc děkujeme za Amušku.
Lenka