23.7.2008
Dobrý den Bětko,
tak nejdříve vám se Salinkou posíláme pozdravy a já se omlouvám, že nemám dost času na prohlížení stránek, psaní atd. Ale snad se u vás nic nezměnilo, tedy kdyžtak doufám, že jen k lepšímu. Mám chvilku a tak vám chci napsat, co nového se Salinkou. Pořád vzpomínám, jak jste říkala, že nebude žádný mazlíček a docela se musím smát 
. Stala se z ní pěkná rošťanda a žádná z našich kočiček není větší mazel než ona. Je pravda, že je to asi tím, že je jen doma a tak je ráda za každou pozornost, pohlazení a příležitost ke hraní. Ikdyž musím jí potvůrku "napráskat" - jednou jsem nechala v pokoji otevřené okno a naše milá Salča pozorovatelka to zjistila, vylezla z oknaven a přes nízkou střechu u verandy se vydala na výlet. No hledali a volali a taky "oplakávali" jsme jí s Daníkem celé odpo a večer, ale doufala jsem, že jí jedna noc venku bude stačit a ráda se nám vrátí domů. A taky že jo, ráno jsem koukala na cizího kocoura, který posedával před plotem z tújí a když jsem se šla podívat, koukaly na mě dvě velké oči naší Salinky, ale jít za mnou domů se bála. Ale za 10min. jsem šla ven znovu a výletnice už seděla na schodech a pokukovala dovnitř, až se nakonec přemohla a šupky dupky domů. A tím prozatím její výletní nálady skončily, ale určitě přijde čas, kdy jí to zase ven potáhne. Jenže teď už je tady opravdu doma a nebudu se bát, že se zatoulá a netrefí zpátky.
Mazlík je teda opravdu velký, vždycky přestanu já, ona by se nechala drbat, hladit a mazlit snad věčně. Manžel se směje, že za mnou chodí jako pejsek (i na záchod ), a ještě srandovnější je, že neumí moc mňoukat, tak mě to její otvírání tlamičky a "šeptání" vždycky dostane. Jejím nejoblíbenějším místem už není kukaň, ikdyž tam taky ještě občas přebývá, teď si oblíbila mojí postel, což je vzhledem k jejímu neustálému línání a hlavně drápání sice náročné, ale buď to musím přehlížet nebo si zavřu dveře. Přivřené dveře už se naučila otvírat, ale největší radost mi udělalo, když jsme si hrály a házela jsem jí myšáka (umělého) a ona mi ho jak pejsek nosila zpátky, prostě pro něj letí, chytne do tlamičky, běží zpátky a přede mnou ho pustí, zkrátka aportuje opravdu jako pes. Kdysi jsme měli kočičku Týnu, která taky ráda aportovala, ale byla to taky vyloženě "bytová" kočička, ty venkovní si tu zábavu asi užijou venku a nebaví je dělat doma kašpárky .
Takže nám Salinka dělá hodně radosti a jsem ráda, že jí máme a že jsme jí mohli dát šanci snad na lepší život. A až se někdy dostanu k tomu focení, pošlu vám ráda nějaké naše "hrací chvilky", abyste viděli, jak se má Salí k světu.
P.S. Pejska jsem teď naštěstí pustila z hlavy, ten vyžaduje rozhodně víc času ještě než kočka, a čas je zrovna to, čeho teď moc nemám. Ale ne že bych ho pořád nechtěla...
Mějte se moc hezky a ať se vám daří, Mirka a Sally
